Dneska už se před lidmi otvírá skutečně celý svět. A když chtějí vyrazit za poznáním, klidně můžou skoro kamkoliv, kam si jenom umanou. Skoro nikde už se lidem nekladou do cesty překážky, když teda zapomeneme na nedávnou koronavirovou pandemii. A tak se jezdí a létá. A někdy taky chodí, ale to už jenom málo. Když se totiž někam cestuje, často soutěžíme v tom, kdo se dostane nejdál, do exotických míst, a tam se přece pěšky dojít nedá.
Vezmeme si tedy pas, peníze a nějaké ty potřebné věci a vyrážíme někam do daleka. A užíváme si to tam. Ale nejen užíváme. Taky to někdy odneseme, když se dostaneme ve špatnou dobu na špatné místo nebo něco podceníme. A pak nám není pro změnu co závidět.
Naši lidi už byli snad skoro všude. Jako kdyby platilo, že nejen Slovan, ale i Čech všude bratra má. Často slyšíme češtinu i tam, kdy by se moc nebo vůbec očekávat nedala, a někdy narazíme na našince i v těch nejdivnějších situacích.A tak poznáváme svět, který už pro nás dávno není povolený východní blok a pro spoustu z nás navěky nedostupný západ. Dneska už se nám nebrání vycestovat nikam, a když přece, pak jenom ze skutečně závažných důvodů, které se zkrátka dají a musí akceptovat.
A když nás někde nechtějí a třeba nám tam nedají vízum nebo nás pošlou zpátky od hranic nebo třeba i uprostřed našeho pobytu? Pak se s tím nedá nic dělat. Kde nejsme doma, tam musíme dodržovat cizí pravidla hry. A kdo je nedodržuje, má prostě smůlu a zůstane trčet doma. Na něco, co je pro nás normální, ale pro cizince ne, totiž u nich nejsou zvědaví. Stejně jako my nejsme zvědaví na neakceptovatelné cizí zvyky u nás. Kam taky někdo cestuje. Pro změnu cizinci, kteří mají taky rádi cestování. A pro které jsme se už dávno pochopitelně taky otevřeli.
A tak je cestování něco docela běžného a doufejme, že nám ho zase po prázdninách nezakážou.