Univerzita Palackého pro nás občas znamená pouze jednu ze tří univerzit, které tady u nás máme. Zapomínáme ovšem na to, že právě jí vděčíme za mnohé osobnosti našich dějin, bez kterých by historie vypadala třeba úplně jinak. Vedle toho je důležitý význam i univerzity jako takové. Pokud země v minulosti měla univerzitu, znamenalo to, že se sem dostávaly přední vědecké osobnosti a inteligence celkově. Právě toto vedlo k tomu, že celková úroveň země byla považována za vyšší, což v mezinárodních stycích znamená úplně jiné možnosti. Historie samotné Univerzity Palackého ovšem nebyla jednoduchá. Asi to tak bývá, že co se nerodí v porodních bolestech nemá jistou sílu a pevnost pro vytvoření velkých věcí.
Za počátek univerzity můžeme považovat rok 1573, kdy císař Maxmilián ll. udělil tehdejší jezuitské koleji práva, která patřila výhradně univerzitě. Opravdová vysokoškolská výuka zde začala o tři roky později. Univerzita sdružovala nejdříve pouhé dvě fakulty, a to fakultu svobodných umění a fakultu technologických disciplín. Velmi rychle vydobyla světoznámý věhlas. Jenže později byl jezuitský řád zrušen a s ním i univerzita v Olomouci. Právě ale kvůli své dobré pověsti byla univerzita o něco později v roce 1621 zase obnovena.
Období Třicetileté války bylo pro univerzitu i celé město Olomouc nešťastné. Švédské vojsko, které po dlouhou dobu osmi let město okupovalo, úplně vyplenilo univerzitní knihovnu a její skvosty si odvezlo s sebou zpátky so Švédska. Ale jako fénix z popela povstala tato univerzita za pomoci jezuitů i dalších dobrodinců ještě k většímu úspěchu a věhlasu než dříve. Během dalších let si univerzita ještě několikrát prošla uzavřením a opětovným otevřením, podle toho, jak se měnila místní i světová situace. Stále ale můžeme Univerzitu Palackého počítat mezi nejvýznamnější skvosty Evropy.