Když mi má bývalá přítelkyně po telefonu oznámila, že pronajímatel bytu, v němž jsme společně bydleli, zemřel, bylo mi ho docela líto, ale tuto informaci jsem unesl poměrně snadno, neboť to byl sice náš známý, ale znal jsem jej spíše jen povrchně a neměl jsem k němu žádný citový vztah. Mnohem hůře jsem reagoval na předčasnou smrt mého otce, s nímž jsem prožil báječné dětství a mám také na tu dobu velmi mnoho pozitivních vzpomínek. Vyrovnat se se smrtí blízkého člověka nemusí být snadné a i když se třeba stáváte právoplatným dědicem jeho majetku a pomůžete si tím k vlastnímu bydlení, odchod toho, koho jste milovali, není totéž, co přijít o své oblíbené boty nebo kalhoty, které vám někdo odcizil ze šatny.
A teď si představte, že někdo blízký zemře náhle a zanechá po sobě veškeré vybavení bytu tak, jak jej užíval těsně před smrtí. Možná, že v takovém příbytku objevíte i rozečtenou knihu nebo nedojedený oběd, jestliže dojde k úmrtí přímo v bytě, například na cévní mozkovou příhodu. Vlastně vstoupíte do bytu, jehož aktuální stav je úzce spjat s koncem života, a to může s citlivými lidmi „zamávat“.
Právě proto je rozumné, je-li zapotřebí byt vyklidit, přenechat vyklízení v Praze profesionálům, kteří nejsou na zemřelého citově vázáni. Ti se k tomu mohou postavit podobně jako já ke smrti http://www.playtvak.cz/10-faktu-o-smrti-ktere-vas-opravdu-prekvapi-fiw-/vedeli-jste-ze.aspx%3Fc%3DA160719_115022_vedelijsteze_kuko mého bývalého pronajímatele a s chladnou hlavou se pustit do vyklízecích prací. Jistě, že si ti lidé mohou uvědomit, že odnáší předměty po nebožtíkovi, například berou do ruky kabát, který třeba ještě nedávno dotyčný oblékal, ale absence předchozího osobního kontaktu se zemřelým tuto situaci významně nadlehčuje. Já osobně jsem také pověřil vyklizením pozůstalosti profesionály, kteří vyklidili byt mého otce. Kdybych tam měl vstoupit a postupně se chopit všech předmětů uvnitř, možná bych se i nervově zhroutil.
